Časopis: Cyrill a Method, rok 1854, číslo 16

Obsah:

Úvod a záver




Katolický tento týdenník vydává se v sobotu v biskupské residenci na náměstí hor- ném č. 28. Obydlí redakce v stříbrné ulici č. 333.
Předplatná cena s poštou na celý rok 4 zl. 40k., na půlr. 2 zl. 20 kr., na čtr. 1 zl. 10 kr. stř. Listy s předplatky posílají se franco pod adressou: „Na redakci Cyr. a Meth. v B. B.“

CYRILL a METHOD.Katolický Časopis pro Církev a Školu.
Vydávaný pod ochranou v. úřadu bisk. v B. Bystřici.

ROČNÍK III.
ČÍSLO 16.
D. 22. APR. 1854.

Odpovědný redaktor: Jiří Slota. Tiskem Filipa Macholda

Epithalamium.Píseň svatebná.

Jiří Slota.

in nuptias Suae Majestatis Sacrafissimae Francisci Josephi Austriae Imperatoris et Elisabethae Eugeniae Regiae Principissae Bavariae ima cum veneratione junctim votis publicis dicatum in diem 24. Aprilis 1854 per Gabrielem Szmretsányi, Nobilem Hungarum Thurocionsem. Mars, Amor et Pallas certatim dona ferentes Ad cunas , Caesar, comparuere Tuas. Hinc sunt ingenii vires, hinc bellica virtus; Praemia virtutum, sed retinebat Amor Hle Tibi vitae Sociam delegit, et ecce! Chara Deum soboles, ELISABETHA venit. Płausit Amor, quod sit tam prospere munere functus! „Integra vita VOS comitabor“ ait. Sed par non aliud convenit pulchrius unquam, Dotibus eximiis nobiliusve fuit. Est Caesar magni specimen, et Principis Icon, Quem terris raro Numina dare solent. Regnat in ore vigor, mitis clementia vultu, Celsa fronte quies, pectora candor habet; Sollicitis oculis praesentia, mente futura Perspicit, et cura praemeditante regit. Illa autem reliquas inter pulcherrima stellas Effulget, Bavari Filia Celsa Soli. Aspectu veneranda, putes, ut Numen inesse, Tantus in ore decor, gratia tanta nitet.

Accedit sexu prudentia major, et annos Ingenium superans, ac pietatis honos. Corporis has, et sortis opes virtutibus aequat Sublimi cultu, moribus aequa Deis. Salve igitur nostris venerandum Numen in orls! Austriaci salve jam nova Stella Poli! Respice quam plaudens fert Hungara terra salutem! Audi clementer, quae Ti bi vota promit! Qualis erat Proavis Divina Theresia nostris, Speramus, flexo poplite, talis eris. Nos autem facto tales versabimur, ut nos Vere devotos experiare Tibi. Conjugium, solo quod conciliatur amore, Optata Sponsos prosperiate beat. Nec dubium, concors animus praesagit abunde: Felix Conjugium Caesar amate Tuum. Id praesens aetas, id postera fama loquetur: HABSBURG,WITTELSBACH, quam bene juncta sonant. Tempus erit, rursus quando nova gaudia tollet Natorum numero Caesaris aucta Domus. Quod dabit Illa Viros, totidem dabit Illa Columnas, Quae sint Austriaci Gloria firma Throni. Evenient post ista. Deo nunc Auspice laetus Undique festiva voce canatur Hymen.


Píseň svatebná
ku sňatku Jeho Veličenstva Františka Josefa císaře rakúského a Alžběty Eugenie princesky bavorské s nejvrúcnější uctivostí v spojení s blahopřáním veřejným věnovaná ke dni 24. Apr. 1854 od Gabriela Smrečániho, uherského, turčanského zemana. Když Bůh dal Ti život, dary chrabrosť, láska a múdrosť, S svých do kolísky stanův snesli Ti, Císaři náš! Odtud věhlasný um Tvůj, duch též i hrdinuký; Odměnu však cnot Tvých láska si zůstavila. Družku ta vybrala Ti vznešenú Tvé púti, a ejhle! Už k oltáři vedeš ALŽBETU bohumilú. Zplésala láska, že tak šťastně svůj zkončila úkol; „Strážným já geniem“, dí, „budu VÁM na věky.“ Nikdy kráššího v světě páru nevídalo lidsstvo, Výtečnými nebes ozdobeného dary. Císař náš velikosti vzorem jet i knížete obraz, Zřídka jakého vidět, od Boha dána na svět. Moc slova z ust mu plyne, líbeznost z tváře milostná; Máť duši upřímnú, na čele mír vznešeném; Péče plným okem v přítomnosť zíraje matnú Nejkrašší ona zas všech hvězd, dcera země bavorské, Též i budúcnosť, nás důmyslně spravuje. Obzoru na blaženém leskne se svou velebou; Důstojný pohled mát, božství zříti že bys mněl, V tváři její taková stkví spanilosť se i vdek.

Nadženská múdrosť, důvtip, věk převyšující,
I veliká zbožnosť duši ji ozdobuje. V rovné míře drží těla poklady, ctnosti i štěstí, Vyšším bytnostem svým sama rovna mravem. Vítej důstojná zde našich Bytnosti ve vlastech, Na šťastném Ty nová Austrie Hvězdo nebí, Jak nad Tvým příštím jásá, viz, země uherská! Tobě jaké přání, slyš, přemilostná, nese! Někdy našim pradědům co byla Theresia božská, Též dúfáme, nicí, to že budeš i Ty nám. My zase posvětiti chceme se vším Tobě život náš, Věrné, lásky plné srdce Ti slibujeme. Štastné manželství, jejž věrná svázala láska, V tom nepřestává zkrétati věčně blahosť. Jisto, že též i Tvé manželství v slasti se zastkví, Svorný duch to tuší, Císaři přemilený ! Toť věk přítomný bude zvěstovati i budúcí, HABSBURG WITTELSBACH sladce že v jednotě zní. Přijdeť čas, kde nová zase vznikne radosť a blaženství Císaře nad rodinou, dítkami rozmnoženou. Jak mnoho pojde mužův z ní pevných tak mnoho slúpův. K trůnu rakúského podpoře, oslavení. Tak bude. Však teraz ať ze všech úst zazněje píseň, Píseň k svatbě milá slavně a převesele. Přeložil Jiří Slota.

Uma křesťanská ohledem na nábožnosť křesťanskú.

Frant. Potůček.

Že uma křesťanská veliký vliv má na křesťanské smýšlení, a že obrazy, hudba, zpěvy a jiné obřady, k rozmnožení pobožnosti užívané, nejsú bezúčelné a zbytečné, nébrž nad míru potřebné k pozdvižení a oživení vníterné služby boží pro křesťany, jest věc jistá, a už i v tomto listu minulého roku bylo pojednáno. Jen bychom ještě rádi porozprávěli o tom: při jaké příležitosti a jakým způsobem správce duchovný v ohledě tomto může prospěšně působiti ?
Aby správce duchovný v ohledu tomto prospěšně a zdárně působiti mohl, musí a) pečovati o to, aby vše ze zevnějších předmětův a vůkolností odstraněno bylo, čo k roztržitosti slúží, pozornost od hlavné věci odvracuje, smyslnost prázným divadlem zabavuje, a touž měrou pobožnost a vzdělání překáží. On musí takových připůsobení a přídavkův užívati, kteréž by dostateèné byly roztržitosť zamezití a pobožnosť, vzdělání v obci zvelebiti. Hleděti se teda musí k tomu při hudbě kostelné, aby způsobem divadelným nebudila měkkost, ani aby hrubými chybami proti umě neurážela sluchu a tím roztržitú nečinila mysl. To budiž veždy na srdci uvažováno, čo praví Oken ve své filosofii přírody: „Hudba jest výjev túžebnosti, k Bohu se navrátiti.
Bezvědomě naplňuje člověka túžebností postavě, kteréhož nezná; bezvědomě klade ho do toho stavu božího pokoje, boží rozkoše. Jsúc hluboce pohnuta, cítí se mysl k pobožnosti puzenou, ve víře posilněnou, k trpění povzbuzenou a v pokoryplné modlitbě pohrúženou.“ Takovýchto účinkův nemůže utvořiti v hudbě církevné, leč vznešený, dokonale zřetelný, důstojně jednoduchý zpěv, leč hluboce cítěná a le zdánlivě neumělá harmonie, a opravdový, velebný a slavný, důsledný a nikdy do cizího oboru nezasahující kostelný sloh.
b) Musí správce dnchovný o to pečovati, aby zpěvu kostelnému oné vážnosti, velebnosti a síly přičinil, kterouž chorálný zpěv prvých časův vynikal. Aby ale písně a zpěvy křesťanskému vzdělání a povznešení mysli přistaly, musjá zpěvy slovo boží, věčnú pravdu důrazně přednášeti, přiměřenými nápěvy opatřeny a vážně a důstojně zpívány býti. Trylovaté fraškářské nápěvy vadily by více nežli prospěly účelu zpěvu.
Duchovný správce musí užívati dobrých kostelných modliteb a písní střídavě; ba i obyčejným službám božím musí slušným, vzdělávacím jeho uspořádáním a mnohými malými proměnami v slavnosti oltářového šperku, kostelného oděvu, hudby aj. vždy nového půvabu přičiňovati.
c) Co se týká ctění obrazův svatých, svatého kříže, soch atd. musí duchovný správce v kázních a křesťanských cvičeních, při veřejných pobožnostech i domácím vyučování věřícím přednášeti, čo obmýšlí církev, když vystavení obrazův, soch atd. dovoluje, aby totiž lidé měli jakoby knihu před očima, z níž by se tajemstvím a dobrodiním božím naučiti, vše, čo Chr. pro nás a čo svatí pro Chr. a pro nebe učinili, k srdci sobě bráti a tím k vděčnosti, k lásce boží a následování svatých povzbuzeni býti mohli. Pak musí též věřících poučovati, kterak mají ctiti obrazy, sochy atd., aby snad na místo uctění obrazův a vzývání Svatých, neklaněli se jim, čož jediné Bohu přislúchá. Obzvláště ale musí kněz svůj kostel slušnou a vzdělávací podobou opatřiti, čistotu a pořádek zachovati, obrazy a sochy pohledu nesličného, zle malované a řezané, aneb takové, kteréž na historických klamech spočívají, nepravé pojmy a lichú důvěru podporují, na dobrý způsob odstraniti. –
Na to místo může lepší, biblická, ponaučná představení, která způsobná jak tak upokojili mysl, a do tmy pochybnosti, ve jsú, spasitelné náboženské pravdy a krásné příklady na pamět uvésti a nábožné city vzbuditi, zvláště ale přiměřené obrazy pro rozličné časy roku a svátky s vyšším povolením postavili. Konečně musí správce duchovný při službách božích vždy k duchu jeho prohlédati, a lid svůj ku klánění se Bohu v duchu a v pravdě přidržovati. Bůh chce v duchu a v pravdě ctěn býti; v duchu, vniterným ctěním Boha a zbožným smýšlením; v pravdě, skrze shodu čistého, ctnostného života se smýšlením tímto. Totě věc hlavná; bez tohoto ctění všecko ostatné zevnější nemá žádné platnosti, jest marné pokrytství, ctění s usty, kdežto srdce daleko jest od Boha.
I má a nemůže dosti lidu, jenž tak velice k zevniternosti lne, tak mnoho v ní zakládá a důvěřuje , toto pravé ctění Boha na srdce kladěno a vštěpováno býti. Než i o protivných chybách a bludech má býti lid poučován a bedlivě napravován; já míním tu onen předsudek, jakoby Bůh teprv skrze prosbu a přímluvu k dobrotivosti měl býti pohnut a obměkčen; ono nepravé představení o službách božích, jakoby se jimi Bohu vlastná služba proukazovala, bez níž by se nechtěl a nemohl obejíti; ono nepravé svěcení a ctění obrazův, kteréž nevede k poctě boží. Těmto a podobným škodlivým předsudkům a nadužíváním musí se u veřejném i súkromém vyučování, avšak s velikou opatrností, aby se nedala příčina k nerozumělosti a pohoršlivosti, naprotiv činiti, a obzvláště u mládeže, vštípením jí pravých pojmův a zásad, musí se jim vyhýbati. Konečně i to sem patří, aby se lidu obsah, smysl, úmysl obřadův kostelných, obyčejův, modliteb a písní dokonale vysvětloval, a navedení poskytovalo, jaké dobré myšlénky, city a úmínky s tím spojeny býti mají. Takovéto vysvětlení a navedení s velikým zajisté prospěchem spojeno bude, a duchovný bude touž měrou v příčině křesťanské umy, služeb božích, rozmnožení pobožnosti, blahočinně a požehnaně působiti.
Frant. Potůček.

Katolické súcity ve východné otázce.

Článek, jež tuto s váž, čtenářstvem naším sdělujeme, čítali jsme ondy v „D. V. H.“ Posaváde vyhýbali jsme předmětu tomuto úmyslně, jakožto do oboru našeho méně sahajícímu, ač zájmův náboženských tak blízce se dotýkajícímu, abychom ani té ani oné straně nezavdali příčiny k přenáhlenému posuzování bud věci samé, anebo nás ohledem věci, ale i na důkaz, jak málo přísluší služebníku Páně starati se o to, čo se na krvavém poli mečem rozhodnúti musí. Nicméně, ježto, dle toho, čo jsme sami posavad viděli a slyšeli, súditi lze, že v otázce této mnozí i z čtenářův našich na velikém jsú rozpaku, nevědúce čo činiti, zda k poloměsíci čiliž ku kříží přidati se mají, jiní zase že právě té straně přejí, která to ho nikterak nezasluhuje, abychom jedněch i druhých kteréž se nachodí, jakého takého vrhnuli světla, už teraz za povinnost naši pokladáme, aspoň něco podali o věci této. Čož domníváme se nejvhodněji učiniti tím, když jim povíme neosobné naše náhledy a zdání, alebrž to, čo o tom nejkatoličtější politické Noviny Deutsche Volkshalle“ pravjá. Píšíť ony v čísle 79. jak následuje:
Snadno dá se vyložiti, žeť to především střana náboženská sporu rusko-tureckého, kteráž katolického politika zajímá.
Kterak však to se vyložiti má, že napřeky náboženskému s převahou rázu otázky této , ba že právě s ohledem na tento její ráz katolické súcity ve dva zcela sobě protivné směry se rozcházejí?
„Nejvlastněji vzato, nejedná se ve východné otázce o nic jiného, než o vítězství šismatického anebo katolického kříže; a proto jsme naprotiv Rusům“ „Šismatický kříž jest předce lepší než turecký poloměsíc; a proto jsú súcitové naši pro Rusko.“ Oba výjevy vyňaty jsú z katolických listův. A předc jedno toliko z obojího pochopení může býti pravé, druhé pak musí nutně nepravé býti.
V časech, kdež tak složitá světodějná záhada, jako jest otázka východná, náhle jako obr proti nám se staví, petřeba jest, abychom i my pravého postavení naprotiv ní získati mohli, navrátiti se k těm nejjednodušším základným pravdám. Pokusme se ve smyslu tomto některá hlediště naznačiti, jak se nám právě při přemýšlení o této veliké časové o tázče naskytnula.
Bůh zřídil na zemi viditelné království, jehožto nejvyššími vládcemi učinil nástupcův svatého Petra. Všecky děti Adamovi mají v něm v jedno stádo pod jedním pastýřem shromážděni býti.
Církev jestiť podlé poslanství od Boha jí uloženého královstvím dobývajícím. Ale její dobývání jsú pokojná dobývání, dobývání v duchu a v pravdě. Jako ten, v jehožto jméně se stávají, knížetem pokoje jest, tak i bojovníci posly pokoje jsú. „Jdite a učte všecky národy.“ Zbraní jejich jest: učení, příklad a modlitba.
Bůh dvojí mocnost ustanovil; i meč světský jest božským zřízením. Jaké teda má povolání světská mocnosť čo taková v bezprostředném vztahu k onomu poslanství církvi dvojnásobné, pozůstávající v rozkazu a zákazu. Světské rameno má církev proti všem, kteří její pokojné dobývací dílo překaziti anebo rozrušiti se usilují, chránili; nikdy ale nemá k něčemu jinému, nežli k účelu ochrany od Boha mu propůjčený meč užívati.
Přikročme teraz k otázce naší blíže.
Bůh dopustil, že druhdy tak květúcí katolické církve východu, byvši celá století se stolicí knížete apoštolův v jednotě, od ní se odtrhly a v odlúčenosti této až po dnes trvají. Kde stává katolického křesťana, který by událost tuto, jakožto nesmírně veliké neštěstí, neželel? Aby však východné církve opět v jednotu nazpět přivedeny byly, není předce k tomu žádného jiného prostředku, než učení, příklad, a modlitby. Vímet, že někdy přijde čas, kdež všichni lidé jediným budú stádem; ale kedy přijde, nevíme. Máme býti netrpělivý mi naprotiv súdům Toho, před nímž tisíce rokův jsú jako jeden den?
Šisma se přeneslo z byzantinského východu do Ruska. Čo platí pro církve východné, platí i pro Rusko.
Ale nynější Rusko není toliko šismatické: jeho mocná vláda jest zároveň pronasledovnicí katolické církve; katoličtí křesťané pronásledují se pro jejich víru čo nejhořeji; obrácení na víru katolickú musjá se obávati těch nejtvrdších trestův; celé hromady katolických obyvatelův násilně k odpadu se přinucují.
Ano, jako nevyvratně jisto jest, že žádná katolická země do šismatického Ruska pro šism a nepřátelský vtrhnúti nesmí, tak se nám vidí býti jisto, že případnosť ta i tu místo má, kdež katoličtí mocnářové, jakožto advocati ecclesiae oprávněni a povoláni jsú, meče toho, jímž přepásal je Bůh, použiti. Pakli úsilná představování a ponosy svaté stolice nedocházejí vyslyšení, přisluší katolickým mocnostem Europy odpomožení požadovati; a nebudeli dáno, s pomocí boží i vynutiti. A v takovéto válce bylyby a musely by býti s nimi súcity a modlitby celého katolického křesťanstva.
Zdali však ve přítomném, mezi Tureckem a západnými mocnostmi z jedné a Ruskem z druhé strany panujícím, sporu o tuto stížnosť se jedná? Zda, mnedle požaduje Turecko společně s Francúzskem a Anglickem od Ruska, aby se snášenlivost naprotiv katolické církvi zachovávala a zdali tento podivný trojspolek k ochraně katolické církvi válku na Rusko uvaluje? Nikoliv. Rusko chce míti rukojemství k zachování dosavádných práv svých řeckých súvěrcův pod mocí poloměsíce. A protiv tomuto požadavku, súdjá, musí se suverenita sultanova chrániti. A toto jest jediná příčina sporu. Dvú rozdíl norodnějších nelze mysliti zásad.
Jestli ale tomu tak. zdali okolnost ta, že Rusko katolickú církev pronásleduje, právo nám dává, na každém místě nepřátelsky protív němu se stavětí i tam kde skutečně úplné má právo.
Někdo protiv mně jedná bezprávnou mocí. Já mámť dle božských i lidských zákonův právo nutné obrany. Zdali však proto přistojí mi právo podporovati toho, jenž nepříteli mému násilnost činí?
Na místě abychom se dále púštěli do předmětu toho, jen jediná stůj tu otázka. „Chcete býti svobodnými a neznáte býti spravedlivými.“ Komu by slušelo tak mluviti, nám anebo Rusku, kdybychom od Ruska spravedlnost naproti církvi katolické pohledávali, kdyby však napřed naší pomocí ochrana řeckých křesťanův v Turecku zmařena byla?
Nechť druzí jinak súdjá, my to za veliký blud držeti musíme, žeby zájem katolické církve na straně turecko-francúzsko-anglického spolku byl. Avšak z celého srdce a s plnou jistotou jeho katolicismu přisvědčujeme výroku Jistu španělského:
„Poněvadž šismatický křesťan bližší nám jest než Turek, proto jsú naše súcity na ruské straně.“

Literatura homiletická.

H.V.m.

K nemalým díkám zavázal si nás věhlasný p. dr. Bílý podniknutím nad míru chvalitebným. Chtěje jednak usnadniti zdarnější působení duchovenstva v národu našem, je dnak , zas aby vyplnil žalostnú mezeru v naší bohoslovecké literatuře, začal před třemi roky vydávati Bibliotéku kazatelskú. Napřed se smluvil s nejvýtečnějšími řečníky, že mu budú v díle tak důležitém napomocní. – Jeden po druhém totiž aby mu ku vydávání podal tolik řečí nedělných, svá tečných, postných a příležitostných, kolik jich dvanáct še stihárkových sešitův zaujati může. Kněhkupectví Karla Winikera v Brně převzalo náklad. Pan doktor čo původce šel ovšem příkladně napřed, a dostál slavně úloze své. Ved rozum a cit v rovnováze, nezvratná katolická přesvědčenosť, túha národná zasvěcená jsúc horúcí láskou k církvi svaté a to vše v rúchu příjemné řeči obráží se v prvém běhu Biblioteky kazatelské,
Za p. dr. Bílým pustil se na slovo vzatý kněž Beneš Kulda. Jsúce duchovně sbratření se spisovatelem druhého běhu Bibliotéky kazatelské, neodvážíme se slov chvalných šířiti, když o výtečnosti Kuldových kázání důstojný úsudek pronesl nestranný časopis pro katol. duchovenstvo v Praze. Kdo chce předběžně seznati výmluvnost našeho přítele, nechať si objedná v brněnském kněhkupectví Nitsche a Grosse Třetí sjezd jednot. kat. za 24 kr. stř.
A včil přichází u pokračování bibliotéky kazatelské řada na slovútného spisovatele Putování p. Ježíše, Údové dědictví sv. Cyrilla a Methoda, kteřížto Putováním obdařeni jsú byli, předvídají, že v třetím běhu bibl. kaz. právem lze se nadíti všestranné dokonalosti. 25-letá zkušenosť neunaveného horlivce pro čest a slávu boží v mileném národě, o právňuje, trvám, naší nedočkavost na chutné duchovné plody vel. p. Tom. Procházky. Čtenářům Třetího sjezdu jed. katol. zajisté napadne zajimavá řeč o Jednotě katolických panen, sepsaná od téhož učence.
Nákladem Ed. Hölzela kněhkupce v Olomúci vycházejí: Kázaní na všecky svátky bl. Panny Marie od Tom. Be čáka. Kázaními Marianskými vyhověl pan spisovatel nutné potřebě způsobem důstojným. Kéž by jen dílo toto valného rozšíření došlo, k rozmnožení slávy Boharodičky, dle jejížto uctívání právem může býti měřena náboženská horlivosť a stupeň víry v národu. Súdobně s kázaními svými Marianskými zaslúžil se na slovo vzatý v. p. T. Bečák důkladným životopisem Christa Ježíše a Jeho Matky.
Zajímavým a nadobyčejným rázem Rečí duchovných proslavuje se v. p. Josef Ehrenberger. Pokusiv se v rozmanitých odvětvích slavského písemnictví osvědčil se p. E. také na posvátném poli církevné literatury činným. Napřed vydal Řeči duchovné na všecky neděle a svátky celého roku, o nichžto platí výrok sv. Aug.: „že je psal, aby prospěl, a psav, v skutku prospěl.“ Řeči duchovné od Ehrenbergeru jsú milá, krátká provedení jednotlivých krásných myšlének, jsúť velební paprskové pravdy boží, jsúť stkvělí dúkazové bystrého ducha, důsledné mysle a vzorné důkladnosti. Čo doplněk řečí duchovných následovalo: Dvacatero řečí a promluv příležitostných Jelikož se homiletické pr- votiny Ehrenbergerovy s mnohým uznalým účastenstvím setkaly, nadějeme se, že k slovu danému za nedlúho dostojí, a druhý ročník rozvrhových a obšírnějších kázaní k tisku podá. Nakladatelem spisův Ehrenbergových jest Vaclav Hess v Praze.
Jiný útěšný úkaz v oboru homiletickém, jenž na sebe pozornost vel. duchovenstva obrací jest Sbírka výkladův a kázaní, zaříděná v. p. E. Veverkou a naložená a tištěná Bedřichem Rohlíčkem v Praze. Jest to vlastně výbor nejzdařilejších původných plodův nejslavnějších českých kazatelův, a nápodobný Pokladům kazatelského řečníctva od dra Radlinského. Sláma, Zahradník, Řehák, Marek, Hnojek, Štulc atd. jsú jmena proslulá po vší vlasti, podle nichžto vážiti a ceniti připadá Sbírku, jíž katol. kněži čestné místo vykazují ve svých knihárnách. V kázaních českých vůbec pohřešujeme bolestně řečí o slavnosti sv. Cyrilla a Methoda. Vděčnosť spravedlivá vymáhá za dob našich nahraditi úctu našim blahověstům, kteréžto se jim dříve tak spoře a skrovně dostávalo.
Vydajnú pomúcku opatřuje katechetům pro školu a kře- stanská cvičení v. p. Podstránský. Čo do výkladu katechismu byli jsme hotoví nuzáci. Aspoň jsme neměli nič výtečného. Tu nás ale z čista jasna překvapil v. pan Podstránský prvým svazkem pokud už súditi lze výtečného díla, kteréž předpokládá mnoho schopnosti a vytrvalého a dlúholetého přičinění. Mnohoslibný a nadějný spis tento vydávaný v Praze nákladem Vaclava Hessa nese nápis: Výklad křesťansko-katol. náboženství od Josefu Podstránského. Zdař Bůh! H. V.. m.

Zprávy církevné a školské.

Z B. Bystřice, dne 19. Apr. Dnes ráno opustil nás opět Jeho Osvícenosť náš velemilovaný p. biskup pobyv mezi námi 9 dní za příčinou svatých úkonův a obřadův, kteréž se v svatém týdni a ve svátcích velikonočných v katolické církvi bud od biskupův samých anebo u jejich přítomností vykonávají. Takové jsú u p. přisluhování večere Páně, svěcení svátostných olejův, umývání noh v zelený čtvrtek atd. atd. Odchod jeho dvojnásobnú jemu i nám způsobil žalosť, jednu že jsme se opět po kratičkém vidění rozžehnati museli čo věrné sládce se svým milostným a právě otcovským pastýřem, druhú, že jsme o potkavším ho neštěstí slyšeli, kteréž se událo na statku jeho, Rybník řečeném, vypuknutím požáru a shořením tamějšího jeho kaštýle, hospodařských stavení, obylí, dříví a hospodářského řádu čili náčiní. Každá zajisté škoda jeho se dotýkající, dojímá i nás, jižto milostivú podporu jeho v ohledu účelův humanitných bud už požíváme, aneb na jeho světoznámú dobročinnosť naději naši zakládáme Pročež milostivý Bůh ráčiž veždy všemohúcím ramenem svým ochraňovati jeho i vše čož jeho jest, aby skormúcením jeho nebyla skormúcena srdce mnohých. Jako lonského roku tak i letos nescházelo nám po celý postný čas na chutném a líbezném pokrmu slova božího, jejž nám trékazatelův v štědré míře předkládalo. Každý pátek popoledni kázal v stoličném čili katedralném chrámě v německém jazyku Jiří Slota, katecheta a profesor na zdejším c. kr gymnasii, u přítomnosti nadobyčejně hojného posluchačstva nejvíce tříd vznešených, každú pak neděli popoledni v německém kostele veleb p. kaplan Alois Thomalík německy a v slovenském veledůst. pan čestný kanovník a fa- rář baňsko-bystřický Anton Tillesch slovensky a to s nemalým prospěchem. Jestli však celý postný čas ku vzdělání nám slúžil, čo teprv říci máme o svatém týdni! Kdo by neměl býti hluboce dojat v zelený čtvrtek, vida kterak netoliko obecný lid, nébrž za vyšším i nižším kněžstvem i hlava stolice s jiným výš postaveným úředníctvem i učitelstvo gymnasialné v čele svého direktora a po těchto lidé všelikého stavu, věku i pohlaví jedno svaté bratrstvo, jednu svatú rodinu v Christu činíce, k stolu Páně přistupují k přijetí svatosti právě téhož dne od Spasitele světa ustanovené.
Kdoby neměl býti pohnut v srdci svém, vida, kterak nástupce Christa Pána k nohúm dvanácte stárcův a chudých co služebník služebníkův se snížuje, aby místra svého následuje, nohy jim umil, k naučení našemu abychom sobě i my jedni druhým umívali nohy, láskou kojili se bratrskou a ne žlučí a octem. Kdoby neměl roniti slzí lítosti, vida a poslúchaje obřady a zpěvy bolesti plné, žvláště onen pláč a kvílení proroka Jeremiaše nad nešťastným osudem města Jerusalema i celého Israele, které se v těchto posledných dnech sv. týdne, jmenovitě na velký pátek provozují? kdoby neměl zaplakati nad vínicí Christovou, štípenú u prúdův milosti boží, u prúdův věčných pravd ale zpustošenů vlastnými dědici? Kdoby nezaplakal nad vinicí své vlastné duše, vida ji hříchem pošarpanú a zkormúcenú. A to „míserere", při jehožto odzpívání každá žílka veškerého těla lidského hořem a bolestí jako osiká se chvěje !!!
A bolest tato est tak hluboká, že skoro ani ono převelebné vzkříšení se svým velkolepým leskem, důstojným zmrtvých stalého Syna božího, není v stavě dostatečného balšamu potěchy vléti v zarmúcené srdce křesťana. A přede jaká to slavnost! Nebesa i země jásají radostí; neboť zvítezila pravda, zvítězil Christus! neboť zmrtvých vstání jest večně svatým svědectvím , že pravda, že Christus nad Belialem věčně vítěziti bude. Díky tobě zmrtvých vstalý, věkověčný vítezící Christe! diky tobě věrná a milá choti jeho, církvi katolická, že nám v té míře v té podobě skýtáš tajemství svatá a v nich spásu i útěchu nalezati dáváš!!! Z Kremnice, dne 15. Apr. Jak už ode mne spomenuto bylo, že předůstojný náš pan opat a ředitel škol normálných, Konstantin Hartmann nařídil, aby mládež školská každý pátek skrz celý půst k vzbuzení lidu u vv.oo. Františkánův křížovú cestu odbavovala, tak se i stalo. Odbavovala se ona každý pátek odpoledne o 3. hodině u přítomnosti výš spomenutého pana ředitele i pp. profesorův; ostatné ale 3 dny po Květné Neděli ráno se držela přiměřená exercitia, a popoledni o 2 hod. křížová cesta, kterú za příčinou nemoce p. katechety, sám velect. o. kvardian odříkával.
Pobožnosť tato se zkončila včera o 2. hod. popol. procesí, ku božím hrobům. Účastenství bral na ní i veledůst. pan opat i pp učitelé. Při božích hrobech se modlitby na hlas odříkávaly, a po ulicech mládež příjemně a pobožně písně o umučení Pána Ježíše Christa zpívala. Obecenstvo kremnické byloť pobožností touto nemálo vzděláno. Bůh to odplat veled. p. opatu i řediteli školskému, že všemožným spůsobem se stává o zvelebení pobožnosti křesťanské a povzbuzení ducha nábožného. Dv. pan František Wagner svými postnými kázněmi, obzvláště ale včerejší, vyznamenal se nemálo, a všecky duše katolické v Kremnici sobě získal. – Na zelený čtvrtek byly všecky katolické úřady i celé učitelstvo při večeři Páně. Na jich čele byli velkom. p. Weichsler, c. kr. správce hor, i náš pan měšťanosta Havaš. Dnes o 8. hod. večer bude boží vskříšení, při kterém celé město osvíceno bývá. Ještě něco o naší nedělné aneb řemeselnické škole, čo jsem ondy dopísať zapomenul. Jak vědomo, u nás je škola nedělná už čtvrtý rok. Prvé tři roky byla ta škola pro každého bez rozdílu náboženství; toho roku se ale evangelici od nás odtrhli, a mají pro sebe svú školu nedělnú. Výš spomenutý p. Weichsler znovu nařídil, aby žáden chlapec ani na šlamjárstvo nebyl přijat, který by druhú normálnú školu s dobrým prospěchem, obzvláště v náboženství, neukončil. A tak všeci, jak učni tak i kamerálná mládež musí nedělnú školu navštěvovati. Jos. Horn.

Z Pešti, dne 14. Apríle. S radostí a potěšením každý přítel osvěty a vzdělanosti lidu pozoruje, že se k tomuto blahodarnému cíli v novější době znamenité oběti přinášejí, čehož i my několik vzácných příkladův sdělíme. Tak jmenovitě osv. pán biskup Roškoványi ve Vacově, ráčil 1700 zl. obětovať, aby se tato suma z jedné částky mezi nuznější učitele vacovské diecesi podělila, druhá ale částka daru aby se na odměny dobrým a pilným školákům vynaložila. Šlechetné toto podporování školy musí nejvděčnější city lidumilův k Jeho Osvícenosti probuditi. – Zdejší obchodník, p. Fröhlich, obětoval průmyslové Jozefovské škole sbírku všech lučbářských a ku známosti kupecké patřících látek, podle nejnovějších pořádkův celných zřízenú; pan knihkupec ale Gaibel tomuže ústavu ze 3 rozličných, vyučování přiměřených spisův po 100 výtiskův věnoval. Sláva takovým dobrodincům! (Slov, Nov.) Z Vídně, dne 6. Apr, Lloyd' přináší, že nejdůst. pp. biskupové rakúští pastýřskými listinami nařídili, aby se ráno 24. Apríle, jakožto svatebný den Jeho Veličenstva císaře, ve všech farných kostelích odbývala veliká mše svatá s Te Deum za blaho a požehnání panovníka a budúcí matku zemskú, jakož i pro celý nejvyšší dům císařský a pro vlasť. I ve Vídni budú dotčeného dne ve všech chrámech slavné služby b. odbývány. Dne 10. Apr. Jeho c. kr. apostolské Veličenstvo rá- čil nejvyšším rozkodnutím ode dne 29. Marce tohoto roku za akademického kazatele na universitě pešťanské faráře v Hor. Ludanech, Aloisia Rodera nejmilostivěji jmenovati. Více údův nejjasnějšího cís. domu ráčilo značné peněžité oběti v prospěchu vznikajícího zde chlapčenského semináře věnovati; tak jmenovitě Její Veličenstvo císařovna vdova Karolina Augusta 3000 zl. stř., JJ. cís. VV. p. arcikníže František Karel 2000 zl. stř. a paní arcikněžna Žofia 1000 zl. stř. k tomu cíli obětovaly. I odjinud přicházejí k tomuto cíli znaměnité příspěvky. Tak předůst. p. prepošt ze Staatsu obětoval 1000 zl. stř. a spořitelna v Hollabrunnu 100 zl. stř. Dne 12. Apr. Zítra, jakožto v zelený čtvrtek, bude se u císařského dvoru výročilá pronikavá slavnost „umývání noh“ skrze Jeho ap. Veličenstvo císaře pána odbývati. K tomu cíli shromáždí se 12 starých a chudobných, od vrchnosti vyvolených mužův (umývání noh ženám neděje se, když není císařovny panující na trůnu) ve zvláštném černém oděvu o 7. hod. do chrámu císařského hradu, kdež se jim svátost oltární přisluhuje; zatím následuje ve dvoraně (sálu) císařského hradu samé umývání noh, kteréž Jeho ap. Veličenstvo císař pán osobně, u přítomnosti celého dvořeninstva, vykonává. Přístup jest každému slušně oděnému člověku volný, avšak potřebí k tomu cíli u magistratu města vstupný lístek obstarati. Po umytí noh následuje hostina výborných postných jídel, v císařské kuchyni shotovených a každý stařec obdrží holbu nejlepšího vína do domu. Kromě toho ještě každý přijímá měšec s 30 stříbrnými (novými desátníky) a cínovú číši (džbánek), na kteréž se rok a příležitosť daru písmem vřezaným připomíná. Nejstarší z těchto mužův, Filip Ehemoser, má, jako už nedávno spomenuto, 95 rokův; nejmladší Ant. Roháč 83 roky. (Slov. Nov.)
Dne 14-ho Apríle. Zítra, jakožto v předvelikonoční sobotu, budú se sv. obřady slavnosti vzkříšení Christa Pána v cís. hradě po poledni o 4. hod. u přítomnosti Jeho Veličenstva císaře pána a celého dvořeninstva slavným způsobem odbývati. – Za příčinou nastávajícího sňatku Jeho c. kr. apoštolského Veličenstva dvorný farný kostel u sv. Augustina, kdež svatba se vykoná, všemožně se už od teraz ozdobuje. Jeho Svatost papež pošle, jak se „Presse“ dovídá, Její kr. Vys. nejjasnější nevěstě J. Velič. císaře drahocenné ostatky v umělé a stkvostné schránce.

Z Badenska, dne 18. Marce. Pronásledování katolíkův v Badensku brzo už tuším svého vrcholu dosáhne; pročež nebude od místa podati krátký přehled hlavnějších zakročení protestantské vlády badenské proti svaté církví naší. 1) Na rozkaz ministerstva byly nepříznivé církvi sešity (v dvorské tiskárně v Karlsruhe tlačené) a běžné lístky, jako onen nepravý „Katolíci pozor“, kterýžto našeho pana arcipastýře jako učitele bludu a freischärlera – a s ním tedy celú katolickú církev – u národu očerňuje od úřadníkův, četníkův, měšťanost (přinucených k tomu) a policejných sluhův všude rozšířovány. Noviny tuzemské závodily v tupení církve katolické. Jak známo, jsú všechny od vlády závislé. 2) Spisy, na obranu naší církve složené, z nichžto ještě ani jeden kriminalně odsúzen býti nemohl, byly proti ustanovení zákona o tisku pronásledovány a katolíci jediné proto, že je měli, zavíráni, anebo penězmi po- kutováni, spisy ale s bezpříkladnou zůřivostí odnímány. 3) Věrní kněží i nekněží, kterým se podlé práva ublížiti nemohlo, byli policií stíháni a peněžitými pokutami anebo vězením obtěžováni. Onyno peněžité pokuty obzvláště, připočtemeli pokuty za ohlášení pastýřského listu, které téměř už všechny odvedeny jsú a okolo 10,000 zlat. obnášejí mohú nyní už asi 25,000 činiti, jelikož i rozšířování katolického spisku „Katolíci pozor“, přípisův na panovníka, ba i podpisy jejich penězy trestány byly, a pan generalný vikář už bez ohledu na zastavení temporalií o 1250 zlat. připraven jest. Tyto pokuty byly posud nábožnými příspěvky dle možnosti nahrazovány. 4) Další násilné jednání nepřátel církve jest zastavení platův duchovným; ačkoliv svět- ské vládě žádné právo nepřisluší nad katolickým církevným jměním porúčeti. Kam že se podívá statek církvi odňatý? Zdaž z něho badenská vláda také tak málo počet klásti bude, jako vůbec ze znamenitého jmění církevného, kteréž ona pořád ještě násilně v moci své drží? 5) Pro držení kázní, k poučení věřících od vrchného pastýře našeho předpísaných, bylo nemálo hodných kněží do vyšetřování vzato; erceptio veritatis ale, pokud nám známo, nikde připuštěna nebyla. Když totiž kazatelé práva, církvi v Badensku zadržovaná, a činěné jí od vlády nátisky mírně vykládali, byli proto trestáni. Četníci a policajti dohlížejí na služby boží a na kněze, jako na osoby, zemskému řádu nebezpečné. 6) Žádosti o udělení náboženských práv na vládaře od katolíkův shotovované všady násilně potlačeny jsú; naopak jednotliví úřadníci a četníci všemožným přemluváním, ano i hrozbou katolíky proti měšťanostům štvali, aby se proti držení řečených kázní ozvali, čož se ale jen na mále podařilo, a i v takovýchto případech děje se často odvolání. 7) Známo jest, že pošta nařízení církevného úřadu zadržovala, dál neposílala, anebo otvírala. 8) Když farář Ešer ve Freiburku ve vězení byl, uložilo ministerstvo tamějšímu správci trestnice pečovati o služby boží pro katolické kárance. Farný správce Hoppensack v Buchenu byl pro svú církevnú vérnosť od vyučování, zvláště od vyučování v náboženství na tamější vyšší měšťanské škole odstraněn, a úřad tento od arcivojv, vrchné rady nauk hegeliánu Köhlerovi, lajkovi, svěřen jest. Úřadník v Bühlu zakázal katolíkům služby boží v Neusatzu u tamějšího horlivého faráře Bädera navštěvovali. Ti však, kteří to předce činjá, k. p. tam se zpovídají, odkazuje anebo zatýká četníctvo. To jest ta zaručená svoboda v náboženství katolíkův badenských ? 9) Vláda zadržuje správcům far jejich platy. Všechny tyto násilné kroky obrátily se vládě na škodu. Šedivý správce církevný posud všechna svá zařízení provedl, a všechny neposlušné kněze potrestal; ačkoliv vláda i vyobcovanému knězi Haurymu důchody znamenité fary násilným způsobem hájí, a jej čo komisara školného úřadovati nechává Řečený pastýř vyučování v náboženství, a jak dalece možná bylo jmění církevné pod svú dohlídku postavil, značný počet far obsadil, jichž správcové, ačkoliv od vlády násilně zapuzovaní, předce brzo svá místa zdárně zastávati budú. On svůj ordinariat, ani se o přivolení vlády neucházeje, jedním radou duchovným a jedním přisedícím rozmnožil, jednoho však nedbalého své povinnosti kapitulara z něho vylúčil. On navzdor světskému odporu svú disciplinárnú moc oproti duchovným v rozsáhlé míře vykonával. On si nevšímal placetu osobovaného, a skoro všechny žádosti hornorýnského episkopatu fakticky provedl. Katolíci v Badensku jsú vyjmúc bureaukratii a její přívěsek obzvláště jádro lidu celkem církevného smýšlení; oni se při vší té všude panující rozjitřenosti pro toto nesmírné hanobení našich práv náboženských, chvála Bohu, k žádným výtržnostem svésti nedali Vidno podlé toho, že se komora jak v tomto tak i v ohledu na bídu lidu mrzkého klamu dopustila. Jak dalece všecku důvěru u lidu ztratila, dokazuje pověst všade obíhající. Před dům stavovský v K. přijel prý sedlák s vozem sena, a když mu tamější sluha zabraňoval je skládati, odvětil prý: „Kannts nur geh, der Herr hat's zalt, er braucht's, er hätt jo 65 Ochsen do drinnen!“ (Nechte jen, pán to zaplátil, on je potřebuje, má tu prý 65 volův.) Venkovský lid si to nedá vzíti, že císař katolíkům pomůže, obzvláště když chýr jde, že jedna mocnosť protestantská podporováním nepřátelův církve svú váhu v Německu rozšířiti hledí.
Z Freiburku, dne 27. Marce. Freiburský dopisovatel do „D. V. H.“ píše, jak následuje:
„Písal jsem vám dříve, že si badenské ministerstvo neví rady ve sporu církevném. O pravdivosti mého náhledu událost skoro komická vás tuším přesvědčila; sotva že do Říma ustanovený poslanec hrabě z Leiningenův z brány v Karlsruhe vyjel, ihned byl zase nazpět povolán. Jestliže dříve vládným mužům poukázalo se na Prusy a Rakúsy, odvětili veždy, že to jsú veliké státy, které katolické církvi právě proto i velikých práv mohú uděliti, Badensko ale že malý je stát; teraz se jim skrže Lippe-Detmoldsko i posledný tento důvod k držení se záhubné sústavy odňal. Jak slyším, těšjá se nyní vyjádřením, jež mělo Hessen-Darmstadtsko vydati, že prozatím svůj status quo podržeti chce. Tím málo získá nynější vláda badenská, neboť kdyby ona arcibiskupa freiburského nechala ta práva vykonávati, která biskup mohučský bez překážky vykonává, už to byl pro Badensko velmi veliký pokrok. Strach by pojal všechny Durlachovany, kdyby jednoho dne slyšeti nebo čísti museli, že arcibiskup freiburský školné sestry uvedl, a učitele k duchovným cvičením povolal. Status quo tedy zajisté jen místně rozuměti se má, totiž, jako Hessen-Darmstadtsko svůj starý stav drží, tak že i Badensko nemá z nynějšího postavení vykročiti, a tím jsme došli k zásadě, nad kterú se nynější ministerstvo v Karlsruhe nemůže povznésti, a která mu všeliké pravé pojmutí hádky církevné už napřed nemožným činí, k zásadě totiž: cujus regio, illius est religio. Církev katolická má býti jiná v Badensku, než ve velkovojvodstvě hessenském, ona má se nechati v zemské církve jako u protestantův rozděliti; knížata mají zemskými biskupy býti, a to nejen protestantskými, nébrž i katolickými, a protestantští radové státní a ministerialní mají se i o duševné blaho katolíkův starati. Svědčí to o náramné zaslepenosti, myslíli kdo v našem čase, že takové nesmyslnosti veřejně nebo skrytě bude moci provésti. U lidu rozšiřuje se vždy více a více náhled, že vláda musela obmýšleť protestantisování katolických krajin, protožeby jinak čistě církevná práva tak tvrdošijně nezadržovala, a proto se množí nechuť naprotiv ní napořád; ba už i v pouličných pěsničkách se jí posmívají.
Jedna taková, z níž mi několik sloh čili strof přečteno bylo, má název „Konfliktslied“ (píseň sporová) a ihned viděti, že ani od básníka, ani od člověka vzdělaného pocházeti nemůže, neboť není v ní ani poesie ani pravého rozměru, zato ale ovšem mnoho jádrného vtipu prostonárodného. Písně: „Was ist des Deutschen Vaterland?“ a „Kennst du das Land, wo die Citronen blühen?“ jsú v ní zároveň způsobem velmi podivným nápodobeny aneb travestovány. Od několika dní pachtí se tu zas policie s jedným spiskem. Bylo prý něčo výtiskův či exemplářův po ulicích a veřejných místech roztrúšeno, tak že se skoro zdá, jakoby pro nič jiného nebyly tam podhozeny, než aby se policie zlobila. – Chování se mnohých úřadníkův připravuje nejen je o všechnu vážnosť u lidu, ale i vládu, jejížto púhými nástroji oni býti chtějí. Jest to písemnostmi stvrzeno, že dva úředníci v okolí Freiburku své obce nejen pobízeli k ozvání se proti těm čtyrem ká záním, nébrž jim takové písemnosti i složili; čím více podpisův tyto dostaly, tím větší byla zásluha purkmistrova. Když však žádosti o svobodu církve na panovníka podati chtěli, tu se jeden z těchto úředníkův tak dalece zapomněl, že se v jedné dědině za lektora Singra ve Freiburku vydával, aby od dcery sedlákovy vylúdil, zdali otec její takú žádosť má a podpisovati dává; druhý podotkl obecnému rádnému, že jest to od něho velmi bláznovské , býti na straně knězův; či prý neví, že nedávno v kněžském semináři svatopetrském 22 necudných děvek zatčeno bylo? pro kterúžto lež drzú chystá se naň už žaloba. Železné čelo patří k ustavičně opakovanému ujišťování darebáckého časopisectva, že většina katolického lidu v Badensku na straně vlády stojí, čož kdyby pravda bylo, nechytali by se tak nedůstojných prostředkův k zastavování žádostí na zeměpána, a nebyli by pánu arcibiskupovi všechny tiskárny v zemi zamkli.
Při tomto od ministerstva vyšlém zakročení málo to znamená, když pan z Wechmarův upírá, že nepřikázal úřadné rozšířování hanlivého článku v heidelberském journalu (Katolíci pozor); jest však a zůstane stvrzeno, že i tento rozkaz od ministerstva vyšel. V jistém úřadném časopise byl dříve taký hanlivý článek vytištěn, jejž okresný úřadník přijmúti nechtěl Šlo to na vládu krajskú, od této na ministerstvo, a úřadník byl k pokoji napomenut. Že vláda nenahlíží, že takovým jednáním své vážnosti škodí, je téměř nepochopitelno. Právě slyším, že to s dotčeným spiskem přede opravdověji vypadá, než jsem svrchu naznačil. Už prý několik osob ze stavu řemeselnického zatknuto bylo, protože byli už dříve v podezření jako rozšiřovatelé běžných spiskův. Dotčený lístek má prý nápis: „Katholiken aufgeschaut und auf Gott vertraut!“ a nemůže prý pocházeti od muže vědecky vzdělaného, maje ale za základ text: „Varujte se falešných prorokův“ a čině výslovnú zmínku o p. z Wechmarův, jest prý čo nejdůraznější vyjádření nedůvěry ku vládě, ježto prý se lid katolický vyzývá, všechno, čo v badenských novinách proti panu arcibiskupovi tištěno býti smí, už napřed za nepravé míti, a v hromadných žádostech podávati,
Ze severné Ameriky. Podlé zprávy o posledném úřadném popise nachodí se v spojených státech 36,011 kostelův, mezi nimiž 11 12 jest katolických, ostatné se děljá mezi rozličné protestantské sekty, a sice metodisti mají 12,467, babtisti (novokřestěnci) 8791, presbyteriani 4584, kongrega- cionalisti 1974, episkopali 1422, luteráni 1203, moravští bratři 331, němečtí reformati 327, holandští reformati 324, universalisté 494, unitaři 243, unionisti 619, jedna sekta, kteráž se zkrátka jen křesťany nazývá 812, kvakeři 714, svedenborgiani 15, tunkeři 52, menší sekty 325, svobodné obce 361, mennoniti 110. Židé mají 31 k pobožnosti určených domův. Všecka tato bohoslužebná stavení mají veškerého jmění na 86,416,639 tolarův.
* * * Dne 26. Marce byl, následkem posledných vojenských událostí velmi porúchaný, avšak nyní skvostně o pravený chrám vel. řádu „milosrdných bratří v Temešváru velice slavným způsobem vysvěcen.
* * * V pruském Pomoří bylo, aby „svěcení neděle“ na vše strany provedeno býti mohlo, na základu jednoho, z roku 1568 pošlého nařízení všem duchovným zakázáno, sobáše (požehnání manželstva) v neděli přisluhovat, aby se totiž hlučným svadebným hostinám predešlo.
* * * Nestor europejského duchovenstva řeholnických řádův, benediktinský opát Waller v Disentisi (ve Švýcarsku) zemřel v 98.roce věku svěho; od roku 1845 byl slepý.

Osobný věstník.

Z Vídně. Jeho c. kr. ap. Veličenstvo ráčil nejvyšším rozhodnutím ode dne 25. Marce toho roku u katedr. kapituly ve Vesprýmě lektora Jana Kéryho velkým prepoštem; kustosa Mik. Bezerédyho lektorem; prepošta sv. Michala archanděla z Hanty a katedr. archidiakona Martina Hoszszú kustosem; saladského archidiakona Ign. Markla prepoštem sv. Michala arch. z Hanty a katedr. archidiakonem; šümegského archidiakona Ant. Korizmiče saladským archidiakonem; archidiakona ze Següsdu Ladisl.. Koroncze šümegským archidiakonem; prvého magistra kanonika Františka Oszterhubera archidiakonem z Pápy; druhébo magistra kanonika Antona Csete archidiakonem ze Següsdu, a třetího magistra kanonika Františka Boghu prvním magistrem kanovníkem nejmilostivěji jmenovať.