Bibliografia niektorých kňazov
Výpis článku
| Názov časopisu : | Cyrill a Method |
| Autor : | Chlebák m. p. |
| Rok : | 1851 |
| Číslo : | 4 |
| Názov článku : | Odpowěd na Zádrapky. |
| Text článku : | Článek můj o zaopatrení knězstwa a klerikalních Semeníšť do weliké nemiloasti upadnul, jak to swědčí „Religio“ - w Čísle swém druhém, w Článku: „Egyházi Communismus.“ - Nešťastný ten moment nazíwám, w kterém písatel spomenutého Článku wzal péro do ruky, neb kdybychom my jeho taktiku nasledowali, Pán Bůh wí, čoby z toho mohlo wyjiti; my ale nechceme podobnou merou merati, nebo w paměti máme býti učedlníci Kristowi, kterýmž přináleží, aby duchem lásky wedení býli, ne ale duchem náružíwosti a prchliwosti, kterýžto duch nikdy k dobrému konci newede. Už jsme w mysli měli, sobě silentium naložiti; wšak ale po dluhším rozmýšlaní jsme toho přeswědčéní nadobudli, že i sobě i obecenstwu jsme u některých punktéch ještě powinowatí. Pisatel spomenutého nám Článku, tu insinuací činí; jakoby jsem ja swůj Článek býl z inspiraci našého Osw. P. Biskupa písal. Jakože on to wí, když já o tom nič newím? On zawíra to z toho, že já kaplánem sem w Nowej-Wsi, kde náš Osw. P. Biskup, ještě wždy býwa. Owšem Osw. P. Biskup nás ještě w Nowej-Wsi býwa, a ještě wždy w spůsobe Faráře úřaduje; swé owečky slowem Božím krmí, těší, wyučuje a w dobrém posilňuje; mládež školskú jak předtím, tak i teraz wyučuje, aby z ní byli dobrí kresťané,*) a werní jak Bohu, tak wlasti a králowi idé; nemocných nawštěwuje a jim pokrm spasení prináší, a ostatně powinnosti swéhon úřadu jak horliwý pastýř koná. Z toho ale nenasleduje, že já pod Jeho inspiraci stojím. Ja mám celkem osobný přibytek, osobytný kostel, osobitnú oběc, lid totižto slowenský; ja we swém príbytku na swém osobněném chlebě žijem. Já jenom wtedy osw. mého principála widím, když mě nějaká úřadná powinnost aneb jemu podlužná uctiwost k němu táhne. Haec ad notitiam Pánu Pisatelowi oého proti mně naměřeného Článku. Ostatně důwody, na kterých tuto inspiraci spomenutý můj nápadník, zakládá, jsú tak delikátne, že jich múdřejší mohel při sobě zanechati. Neb s nimi compromittowal wysokú osobu, když nám nerozwážliwě wyzradil příčinu, pro kterúž se nám tak dlúho žádné prowisí nedostalo. Když chcel našeho Osw. P. Biskupa znewážiti, stal se wýzradcem takého tajemstwa, kteréž mohlo raděj na wěky skrytým zůstati. Ti, kterých se dotknul, newím či se mupoděkujú. My wýsledek prace otcowské našého Osw. P. Biskupa už máme černé na bílem. Zwěstujeme a to s radosti našemu protiwníkowi, že najj. Weličenstwo už ráčil prosbu našeho Osw. P. Biskupa milostiwě powoliti a to na základu a úmýslú representací tohože Osw. P. Biskupa, pod 11. Decembr. Roku 1850. - Nemusí tedy základy, na kterýchž Osw. náš Biskup swú representaci založil, tak nebezpečné a nesprawedliwé býti, jak by jú chcel onoho Článku proti nám pisatel**) před swětem wykřičeti, jináče. Wláda by byla jeho prosbu newyslyšela;; aspoň tím spůsobem ne, jak se to stalo. Maličko teda se prenáhlil pán redaktor Religiowa, když s takou nepolitičnou insinuací wystúpil proti Osw. našemu Pánu Biskupowi. Mohel býti spokojným, na mně swú jedowatú žlč wykydatí, ne ale se dotýkati osoby w kteréž podrobenému kněžstwí muže apoštolského ctí a spatřuje, a Jemu s celým swým srdcem jest oddano. A má i začo. Neb každému patrně doswědčil, že ne sebe, ale dobrobyt swého kněžstwa a swé milé newěstý cirkwe Spišské hledá. Coram talibus factis obmutescat obloquium malae vestrae et mordacis linguae. Čože teda mne inspirowalo? Sincerus ero. Mne inspirowala bídnost, nahota a opustěnost stawu našeho a cirkwě matky mé, od kteréž nikdy nechcem odstúpiti, kteréž sem hotow wšecko swé obětowati; k její osláwení, a ozdobení chcem žiťi, w jejiž materinskem lůne chcem duši swú wypustiti. To jest wyznáni citu mého dětinského k mé drahé matce, k cirkwi katolické. Ale práwě proto, poněwadž tím citem plápolá srdce mé, nemohel jsem dále znésti její opuštěnost. Srdce mne bolelo, jako každého jiného o dobrobýt cirkwě starostliwého, když jsem widěl tak mnohých swých spolu bratrůw, jenž bremeno a horučost dne na swých ramenách nesú, naraz bez chleba na pole nahoty wystawených. Čas precházel, rok za rokem plýnul a ukriwděným se pomoci nedostáwalo. My jsme dost dlúho mlčeli a naše žéle jenom sobě pošepmo sdělowali. Zdálo se nám, že w Conferenciách ostrihomských nám hwězda zabliskne. Ach! Conferencie se dokončily, měsíc za měsícem plýne, a – pomoc nepřicházi. W krásnem, ducha apoštolského plném listě pastýřském, ze spomenuté Conferencie k nám wyslaném, jsme pomoc našemu bídnému stawu darmo hledali. Čítali jsme ale w něm i tá slowa: „Perire et non sentire, maxima poena est. My jsme si k těm slowům dodali: „Sentire, quod pereamus, et tamen os ad loquendum non aperire, digna hujus indolentiae haec poena est.“ Spiritui huic amplius resistere non potuimus. Premluwili sme teda. A to jest, čo mne a síce jedině inšpirowalo. Deus est mihi testis, quod non mentiar. S ita non sensissem, nunquam alienae undecunque et a quonque venienti inspirationi consensissem. Z toho ducha ono mé slowo pošlo. Ten duch wěje w celém napadnutém a od p. redaktora Religiowa – tak zlomyslně posúzenem Článku. Wí Bůh, že sem ze žádné neuctiwosti a newážnosti k úřadu biskupskému napísal ten Článek. Mně úřad biskupský byl, jest a bude swatým, kterémuž jako nástupnictwu apoštolskému, jsem wšelikú čest, uctiwost a poslušnost podlužen. Já sem žádného we swém Článku nejmenowal, ani jsem neměl w mysli, kohož obraziti. Owšem jsem z holou prawdou *) wystúpil; ale čože já zato můžem. Já sem tú prawdu neutwořil, ona je zapísaná na wěčnú památku w XIII. Zákoném článku. W článku tomto od slowa do slowa to stojí: „Poněwádž duchowní staw, kněžské dežmy bez weliké náhrady se odřeknul, krajinské stawy, túto na oltár wlasti položenú obětu, na wěčnú památku do zákona wnášejú a následkem tohto odřeknutí ustanowujú, - a. 2. „Na tolko zrušení dežmy důchodků některých kněži z nižšého stawu se týká: z toho ohledu o jejich zaopatření se postarali na každý spůsob třeba. Aj Jeho Jasnost strany slušného zaopatření Duchowenstwa z nižného stawu, kteréhokolwěk wyznání - - obzwláštní zákonnú náradu předloží.“ - Tu ani slowa o dajaké zaručené wynáhradě. A to si nech dobře poznačí p. D. náš protiwník. O žádném proteste proti této transakcí jsme dotud naskrze nič ňeslyšeli; ani o nějaké appelaci k najwyšší w cirkwi hlawě. Či teda jsme neměli príčinu ktěžoby swé na swětlo wynášeti? Či to u nás tú úzkost nemuselo wzbuditi, že keď i k dačemu přijdeme, že to nič jiného nebude, nežli plat od státu, čemu my by jsme chceli ujíti, nebo widíme ono nebezpečenstwí, které nám hrozí a cirkwi naši, keď od státu platení budeme. A proto jsme žádost swú wyslowili po redukcí a regulací statků cirkewných, a túto regulaci sme jako jedinký nejistejší a nejbezpečnější prostředek, k wyretowání naší cirkwe katolické w Uhersku poznačili. Keď úrad Biskupský jiný nějaký lepší a bezpečnější zná, my se budeme z toho těšiti, a my jích blahoslawiti budeme, keď jenom cirkew in slavo constitutam uwidíme. Insinuaci p. Redaktora Religiowa, - jakoby jsme chceli z kommunistami do jedného wrece duti, cum indignatione a nobis removemus. Nemůžeme tu pominút, že jsme mnohé jeho proti nám důwody, s tím wzdychnutím přijali: „Auri sacra fames, quid non mor, talia pectora cogis.*) Že jsme se do rozbíraní a posudzowaní těchto jeho důwodůw nepustili, to se ne proto stalo, jakoby jsme se slabých cítili, k jejich podwrátění, ale z částky proto, ne charitas christiana laedatur, neb by se museli také wěci spomínati, které lépé na wěky skryté ostanú; z částky proto, neb na takowé csikós argumenta**) jakowé p. redaktor Religiowa proti nám užíwal, člowěk swú člowěčí hodnost cítici, toliko cum indignatione odpowědá, neb w zápase s takowým protiwníkom jenom by se podlaťil a zněwážil. *) Ale na takowí, jako sama Religio i s tím pánem ritířem od Communismu! R. **) Co máte lepšího očekáwati? jaký byl Álmos, takowý jest i p. D....oba by Slowákům i práwo w cirkwi a žiwota odepřeli. *) Prawda oči kole, najme Religii maďarské. Red. *) To jest: p. D. který zde pro domo sua, a pro koží swú brojí. Red. **) Toto! |