Bibliografia niektorých kňazov
Výpis článku
| Názov časopisu : | Cyrill a Method |
| Autor : | Scitovský, Ján |
| Rok : | 1850 |
| Číslo : | 1 |
| Názov článku : | Zprávy cirkevné. (1) |
| Text článku : | Z Ostrihomu. (Encyklika jeho Vivýšenosti Jána Krst. Scitovského, hlavné cirkvi Ostrihomské Arcibyskupa k vel. duchovenstvu spravě své Zvěrenému v čas postni poslaná). Bratri a Synové v Kristu najmilejši! Dnes jsme začali mezi pritvorem a oltárem kvíliti, s Joelem volajíce : Odpusť Pane, odpusť lidu tvému! — který zanechaje tebe odešel po márných žádostěch, obrátil usta své proti nebu, a mluvil vécy nepravé; ba priložil nepravosť k nepravosti, a zlosť jeho vstupovala vzhúru ! až pokuď bys mu byl ukázal prísnosť, aby prútem otcovským kárhán vstúpil do sebe, když dobroděními obklíčen cestu nešlechetnosti opustiti nechtél!“ —Než budúci neděli nám služebníkum oltáre privolávati bude Veliký Apoštol: hle teraz jsú dni spasení aj pro vás knézy ! — Tehdy nikomu nezavdajte žadného urazu, aby hanéno nebylo posluhování vaše! Radněj ukážte se sami jakožto služobníci boží, v prácech, povinosti uřadu svého pobožné a náležité vykonávajíce; v bdéních vrúcné se modlíce a rozjímajíce, — v pustech telo trýzmce a smyslnosť v služebníctvi ducha podmaňujíce, — v lásce nepretvárené srdeční, která prevyšuje každý smysel, dni sv. pustu mezi úprimným kajíčnosti vzdýcháním trávíce.—Povězte prosím, Najm.! bude-li mezi nami někdo, který by k tomuto apoštolskému hlasu slychy své s ochotností neotevrel ? studenost pobožnosti na místě svatém až k ošklivosti zvláště v posledních časech panujíci milerád nevypudil ? verějným pokáním s Bohem, s církrí, a s věrícim lidem se směriti nežádal ? ! — Minulý se už síce dni úzkosti, v kterých se rozšírila nepravosť aj v svatini! když, kterí pri oltárech byli, odešli na bezcesty, aby z bojovníkuv kristových vúdcové anebo druhové zustali zástupu šablemi, a drúkami každú vyšší moc znivočili žížnícího, aby mluvili ze sv. místa věci falešné a bláznivé, a odhodíce knězské skrovnosti zavniteřní znamení, povrhelní (peripsema) v cirkvi bozké učinení byli. — Minulý se pravím dni trápení církve, než zustává v srdcech pobožných církve synuv k umenšení potuď proti služebníkum oltáre úctivosti a duvéry, prehorká téch věcí památka, dokuď by jsme verejně nevolali: má vina, má najvětší vina! Z té príčiny — usta moje otvírajú se k vám, mé srdce rozšíreno jest Najm.! abych vás s otcovskou láskou vyzýval, že by jste v ťěchto dnech distriktualně v jedno shromaždéní, mezi nábožnými prosbami a věrejným modlením, pred obličejem lidu věrícího k svátosti pokání a oltárni pristúpili. (Dokončení nasleduje). V záležitosti této nasledující pořádek zachováte: 1) V. A. Diakon k pobožnosti této ustanoví místo a deň. 2) Každý distriktuálný cirkevný kněz pred určeným dnem aspoň tridenné doma držeti bude sv. exercitia, v rozjímaní a pripravování se k spovedi „in cubilibus vestris compungimini.“ 3) V určený den v čas ráno jedenkaždý pospíchati bude na ustanovené místo knězským sv. rú- chem zaopatrén mezi vzdýcháním a modlitbami se svým tovarišem cesty recitovať se majícími. 4) Sebrání ve farském domě, obleknúce sväté rúcho, poklekajú na kolená, a s predmodlívajícím se V. A. Diakonem odbavá hymnu. „Veni sancte spíritus.“ 5) Pod zvonením Zvonuv s prednášeným po predku krížem pujdú do chrámu, recitujíce žalm „miserere“. 6) V chrámě Zasednúce do stolic hlasné recitovati budu 7 žalmu kajících, s litaniámi a modlitbami pripojenými. Po kterých dokončení V. A. Diakon (anebo jiný) z pred oltáre latinsky osloví bratruv priměrenou rečí. Potom nasledovať bude spovéď v kostele anebo v sakristii. Potom držeti bude Y. A. Diakon sv. omši pod kterou se prijímať bude. 7} Po odbavených službách bozkých púvodně se navrátá do domu farského recitujíce: „Te Deum laudamus,“ príjdúce: do fary, poklekajú, — a V.A. Diakon V a modlitbu „Deus cuius misericordiae odbaví. — Potom bez meškáni, — ne ob esum et non Jesum convenisse dicantur, odejdu, na cestě radnej, a kdekoli jinde požívaním pokrmu se občerstvá. — Dobrý Bože! jaká to bude radosť anjelov v nebi! kolikeré slzy z oči věrících v hojnosti duchovného potéšení técti budú! — když uzrejú lekarov duši svých samých sebe uzdravovati, aby tím lépe rany druhých uzdraviti mohli! — Bratri Najm.! čím náležitěji v duchu pokory spasitedlné dílo toto vykonáte, věrtež, tím hojnejší duchovnú radosť v srdci pocitíte a spolu tím více k zetrení z tela našého poškvrny dopomúžete! — hrešili jsme pravda-li Najm.! vice-méně všickni ?! tehdy trúchlime všickni, abychom dobrovolným sebe samého kárháním trýznéni božského milosrdenství zaslúžili,—a s matkou naši cirkvi ještě nad námi jakožto prvorozenými svými horce plačící, se směrili? Pane Ježiši! podaj pravicu tvú topícím se, než spasenú býti žádajícím! abychom drahou touto po utonutí tabulí z búrlivého v téchto časuv vlnobití k prístavu spasení privedění byli. V Ostrihomě na popelnú stredu 1850. Ján, Arcibyskup. |