Bibliografia niektorých kňazov
Výpis článku
| Názov časopisu : | Cyrill a Method |
| Autor : | Michal Rešetka, farár Horňo-Súčanský. |
| Rok : | 1850 |
| Číslo : | 19 |
| Názov článku : | O Slowě Božím. |
| Text článku : | Slowo Boží, jest slowo spasení 1), jest pokrm duše 2), jest žiwotem těm, kterí ho nelezajú, i wšemu tělu jejich lekárstwím 3), jest zdrawí, a zwlažení kosti jejich 4), jest meč Boží k spasení každého wěrícímu 5), jest ono sama prawda, samý duch, samé swětlo, sama múdrosť, samý žiwot a samé tajemstwí; o něm sám Kristus mluwí u sw. Jána 6, 64: „Sláwa, které jsem mluwil wám, duch a žiwot jsú,“ a blahoslawených nazýwá, kterí slišá slowo Boží a zachowáwajú ho 6). Dáwid ale w žalmu 118, 24. mluwí: slowa twoje jsú má rozkoš a rada moje.“ A owšwm slowo Hospodinowo prewyšuje wšecky rozkoše swěta, a sladší jest nad měd i nad plást 7) wzácnejší nad wšecky perly a drahé kameny 8), lepší nežli mnoho kusůw zlata a stríbra 9) líbežnější nad wšelikú wůni apatekarskú 10), příjemnější nad mlékp a wíno 11), jistější nad wšecky poklady zemské 12), silnější nad každý pokrm a nápoj ťelesný 13), pewnější nad wšecky pewnosti powýšující se proti umění Božskému 14) mocnější nad každé odění wojanské 15), trwanliwější nad nebe i zemi 16), potěšitedlnější nadewšecko pohodlí časné 17). Nazýwa ho tenže Dáwid také ne jen rozkoší, než aj wšelikou radou Boží o našem spasení 18). V něm se zjewuje prawda, múdrost Boží, wšelikú swětskú múdrost w bláznowstwí obracujíci 19), a rozumnosť, které odolati nemohú wšichni protiwníci naši 20), zde se ukazuje rada, s kterú wšeliké úklady podwráceny býwajú 21); zde se nachází učení, kázeň, naprawowáni, i sprawedlnosti udělowáni 22); tu jest prawý radný dom Boží, w němž se cesta spasení predkladá, tu jest škola Ducha swatého, w kterém můeme múdrí ičinění byti k spasení 23); tu se nachází pokrm i nápoj nasledujicí k žiwotu wěčnému 24). A poněwadž nepostihlé radě Boží se zalíbilo skrze tento prostrédek, t.j. skrze slowo Boží, když se aneb káže, aneb číta, a skrze swatých swátostí užíwaní nás k sobě, a k žiwotu wěčnému powoláwati, pritahowati, cestu spasení, znowuzrození a poswěcení wynaučowati, – neb jak sw. Ján (1, 15) mluwí: „Boha žáden nikdy newiel, jednorozený syn, který, jest w lůne Otce swého, ten nám cestu spasení ukázal; odkuď sám Kristus (Luk. 8, 11.) semeno toto slowa Božího najprw rozsíwal, když w Nazaretu a w Júdstwě o králowstwí Božím a o cestě spasení kázal a wynaučowal, jako i wčil ještě káže a wynaučuje skrze swých náměstníkůw to slowo Boží o němž mluwí: že které w dobrú zemi padne, že prinese užitek stonásobný t.j. spasení a žiwot wěčný; a z príčiny té, ne jiným prostrédkem, než skrze hlásaní a slyšení slowa Božího u nás wíru spůsobuje jako u Korneliusa, kterému (skutk. Apošt. 10, 6.) powědáno bylo skrze anjela: „Powolaj k sobě Simona, který slowe Peter, on tobě powí, čo by-s činit měl: Tehdy podle slow sw. Pawla (k Ríman. 10, 17.) wíra ze slyšání, slyšení ale skrze slowo Boží. A protož sám Syn Boží Otce prosil (Ján. 17, 17, 20): Poswětíž jich w prawdě twé, slowo twé prawda jest: ne za nich toliko prosím, ale i za těch, kterí skrze slowo jejich majú wěriti we mne !“ Odkuď mluwí (Ján. 14-23): „Milujeli mne kdo, ten reč moji zachowáwati bude, a otec můj bude ho milowati, a k němu príjdeme, a príbytek u něho učiníme,“ jako i u sw. Matúše 18, 20. To oznámil, že kdekolwěk dwa aneb trí sejdú se we jménu jeho, a o slowě Božím nábožně smlúwati se budú, tam on u prostred nich se najde.“ – O Jaká tehdy moc, a hosnosť dána jest člowěku, že skrze slowo Boží Boha k sobě pritahuje, jako o sobě w knize Príslowí 8, 31. mluwí: Rozkoše mé jsú býti se syny lidskými.“ Pročež slibuje u sw. Jána 15, 7: „Zustanete-li we mně, a slowa moje zůstanú-li u vás, čokolwěk budetě chtěť, buděte prosiť a stane se Wám.“ A tamže 8, 51: „Amen, amen, prawím Wám, bude-li kdo zachowáwati slowo moje, smrti neuzre na wěky. Tamže 10, 27: Owcw moje hlas můj slyšá, a já je znám, a nasledujú mne“ a dále: Já žiwot wěčný dáwám jím, a nezahynú na wěky, ani je žáden newytrhne z ruky mojí.“ – Když tehdy tolikeré prípowěde a sliby Božské, tak welikú moc a wládu, wíru totižto, králowstwí nebeské a žiwot wěčný, a jiné wšecky dary duchowné a tělesné slowo Boží má a w sobě obsahuje, ku príkladu: že slowem Božím wšechno stworeno, a učineno jest; že syn Boží slowem uzdrawowal a zázraky činil; slowem z Ducha swatého znowuzrození a poswěcení býwáme, skrze toto slowo wšichni swaté králowstwí obsáhli: – Máme tehdy nohy naše obuty míti w hotowosť ewanjelium pokoje, aby pokoj Boží w srdcích naších prebýwal 25). Máme nohy naše ostríhati od chodení po cestách swěta, a učiti se choditi po cestách Hospodinowých 26). Zwlášť w domě Božím powinní jsme poslúchati hlas Boží, wíce jako w domě hospodárském wšichni domáci hlas hospodárůw, o čemž wolá Izaiaš 1, 2: Slyšte nebesa, a ušima pozoruj země, nebo Hospodin zástupcůw mluwí.“ Pristupmež tehdy (k Hebr. 10, 22) s prawým srdcem, w plné jistotě wíry, očistěné majíce srdce od swědomí zlého, nebo se tu nám podáwá darmo bez peněz ta najdražší perla milosti Božské, pro kterú wšecko opustiti máme 27). Máme tehdy slowo hlásané prijímati ne jako slowo lidské, ale w prawdě jako slowo Božské. 28) Nemáme ho poslúchati toliko uchem, ale i skutkem, nejsúce toliko poslucháči zapomenutelní sebe samých klamající, ale i činitelé slowa 29). Kdežto bezbožní pokrytci wyslyšaní nebýwajú, kterí ústama toliko ríkajú Pane, Pane ! awšak wůli jeho nečiňá 30), kterí priblížujú se k Bohu, a jazykem swým ho cťa, ale srdce jejich daleko jest od něho 31), kterí odwracujú iši swé od prawdy, a obracujú k swětským fabulem 32). Aby tehdy to semeno slowa Božího nám stonásobný úžitek donášelo, a my jako bylina nemajíci korene we wíre, sme neuwadli a neshynuli: z role srdce našeho máme kamene škodliwé wen wywrhnúť, jakožto: kameny zatwrdliwosti, aby srdce naše proti slowu Božímu nebylo jako zkála, a šije naše jako žila železná 33), kameny pýchy nadutostí a nenáwisti a t.d. Ne toliko kameny ale i trní máme wen wymetati, aby zrostlé semeno neudusily. Trní totižto tělesných žádostí, které wždy bojujú proti duchu 34), trní swětských roztopašností, které člowěka neprítelem Božím čiňá 35), trní zemských starostí, které hrizú lidí k zahynutí wěčnému, 36) trní wšelikých pomíjejících márností, které člowěka o statky wěčné a nebeské priprawujú 37), jináč semeno slowa Božího w srdcích našich místa míti nebude. Máme tehdy semeno to prijati do srdce čnostného a dobrého, jakžto do roli úrodné; musíme též ptáctwo škodliwé t.j. nečistých pekelných duchu od sebe zahnatí, nebo oni wždy obletujú okolo nás, aby to drahé semeno wyzobali ze srdce našeho: a protož buďme strízliwí a bedliwí k modlitbám, a odpírajmež jim silní jsúce we wíre, aby proti nám neodolali 38); aby semeno to ne jen se zakorenilo, ale i zhůru zrostlo, prokwětalo, a owoce wíry i wšech milých cností a wůne libezné w nás donášelo. Blahoslawení tehdy jsú (Luk. 21, 28), který ho slyšá, a zachowáwajú ho, kterí (Mat. 7, 21.) proto, že čiňá wůli Otce nebeského, wejdú do králowstwa nebeského: – kterí ale neslyšá, ani nečiňá wůli otce nebeského, tí (Ján. 8, 47) nejsú z Boha, áno tí ani na Mojžíše, ani na Ježiše, ani na zákon, ani na Ewanjelium nic nedajú. – Odtuď zawíratí můžeš, že žádne prospěšnější práce konatí nemůžeš, jako slowo Boží poslúchati, a tímto způsobem cwičití se w pobožnosti, která má i nynějšího i budúcího žiwota zaslíbení; 39) žadného statku a zboží potrebnějšího ňemáš jako slowo Boží ono jest tá dobrá stránka, která nebude odňatá od tebe 40): protož hledaj ho se wší pilností, prijímaj se wší ochotnosti, a ostríhaj se wší bedliwostí, a uctiwostí. Nebo kdo slowem Božím pohrdá, ten pohrdá swětlem, kteréž oswěcuje k žiwotu wěčnému 41), ten pohrda s klúčem, kterým se brána nebes otwárá 42); ten zabraňuje chléb hladowým, studnici žižniwým, lekárstwí nedužiwým, občerstwení omdlíwajícim, pochodni w údolí smrti putujicím: kdo by ale to činil, ten by byl tyranem a neprítelem duší lidských, jelikož by nedopustil, aby spalený byly; ten by pohrdal spasením wěčným, kteréž se w tom slowě podáwá 43), ten by konečně pohrdal žiwým a neporušitelným semenem, z kterého lidé za siny a dcery, a tak za dědiče Boží znowuzrození býwajú 44). Posawaď o slowě Božím psaném, budúcně o slowě Božím skrze Apoštolůw hlásaném a w Církwi zachowáwaném, anebožto o Tradícii. Michal Rešetka, farár Horňo-Súčanský. *) Skutk. Apost. 13, 26. 2) Mat 4, 4. 3) Prísl. 4, 22. 4) Prísl. 3, 8. 5) K Rím. 1, 16. 6) Luk. 11, 28. 7) Žalm. 18, 11. 8) Job. 28, 19. 9) Žalm. 118, 72. 10) Písn. 3, 6. 11) Izai. 55, 1. 12) Mat. 6, 20. 13) Ján. 6, 35. 14) 2. Korint. 10, 5. 15) Efes. 6, 13. 16) Luk. 21, 23. 17) Luk. 11, 28. 18) Act. 20, 27. 19) 1. Korint. 1, 20. 20) Luk. 21, 15. 21) Izai. 8, 10. 22) 2. k Timot. 3, 6. 23) 2. k Timot. 3, 15. 24) Ján. 6, 53. 25) K Efez. 6,15. 26) Izai. 2, 3. 27) Mat. 13, 46. 28) k Tesf. 2, 13. 29) Jakob. 1,22. 30) Mat. 7, 21. 31) Mat. 15, 8. 32) 2. k Tim. 4, 4. 33) Izai. 48, 4. 34) 1. Petr. 2, 11. 36) Jakub. 4, 4. 36) 1. k Timot. 6, 9. 37) Mat. 19, 24. 38) 1. Petr. 5,9. 39) 1. Timot. 4, 8. 40) Luk. 10, 42. 41) Ján. 8, 12. 42) Mat. 16, 19. |