Bibliografia niektorých kňazov
Výpis článku
| Názov časopisu : | Cyrill a Method |
| Autor : | Michal Rešetka |
| Rok : | 1850 |
| Číslo : | 20 |
| Názov článku : | O Slowě Božím |
| Text článku : | O Slowě Božím skrze Apoštolů hlásaném a w cirkwi zachowáwaném, anebožto w Tradici. Katolíci písmo svaté ne proto uznáwajú za prawidlo a pramen wíry, že je písmo, t.j. že jest na papíri napsáno, než proto že je slowo Boží, že je učení Kristowo a apoštolské. Slowo Boží psané obsahuje se w Bibli, slowo Boží ale nepsané, a skrze apoštolské ústní kázaní zachowané nachází se w cirkwi, jednakú platnosť, moc, úctiwosť a wíru majíci s písmem swatým, a nazýwa se ústní podáni čili Tradicie apoštolská, když totiž apoštolowé některú obyčej, způsob aneb narízení w prwní církwi ustně ustanowili. Kristus sám učil ústně, a w písmě apoštolům nič nezanechal: apoštolowé také i bez písma učení Kristowo hlásali i mnohé církwe zrídili a ujednostajnili, které toliko, aby hlásali Ewanjelium, od Krista posláni byli Mat. 28, 19-20: Idúce, učte wšecky, krstice je we jméno Otce atd. „učíce je zachowáwati wšecky wěci, které jsem toli prikázal Wám.“ A protož, když sw. Jánowi we widení kázal Syn Boží (Zjew. 2. 3.) sedmým církwím psáti, už wtedy ne jen tam, ale i jinde po mnohých městách a krajinách skrze púhé ústní hlásaní apoštolůw, wíra a učení Kristowo bylo prijato a zakoreného. Písmo ale čili Ewanjelium a skutky apoštolské neskoro po Kristowem na nebe wstúpení, napsano bylo, totiž wtedy, když už cirkew Kristowa i bez písma wybudowaná byla. Sám Otec nebeský s dwůma toliko slowy nás wyučil: „Ipsum audite“ Mat. 17, 5: Jeho t.j. Krista poslúchajte,“ a w kap. 10, 16: „kdo Wás slyší, mne slyší.“ Dokuď samo písmo swaté nás napomína, a prikazuje: abychom ostrihali Tradície, a poslúchali cirkew, (2. K Thessal.2.14): „Fratres state, et tenere traditiones etc., Bratrí stojtež, a zachowáwajte Tradice, čili porúčení, které jste se naučili buďto skrze reč a kázaní, aneb skrze list od nás k Wám psaný.“ Z kterého Pawlowa textu dwojnásobná tradice znatí se dáwa jedna, že tento list byl wlastný Pawlůw, za jakowý od cirkwe uznán byl, aj wčil se uznáwá, a ne skrze někoho drohého pod jeho jmenem psaný, druhá, že káže to zachowáwať čo mimo písma učil, twrdíc, že tak dobré jesť to učení čo učil ustně, má tak zachowáwano býti, jako to, čo učil písebně. Toho wětší důwod máš w skut. apošt. 16, 4, kde se dokladá: „A když chodili po městách (Pawel a Timotheus), wydáwali jim k ostríháni ustanowení zrízené od apoštolůw a od starších, kterí byli w Jeruzalemě, a tím (werši 5.) církwe utwrzowali, když ještě ewanjelium a skutky apošt. w písmě wydáno nebylo, o čemž dále sw. Pawel (1, ku Kor. 4, 16-17) dokladá: „Protož prosím wás, buďte nasledowníci mojí, pro tú príčinu poslal sem k vám Timothea, který jest syn můj milý a wěrný w Pánu; ten vám pripomínatí bude, kterí jsú cesty mé w Kristu, jako wšudy w každé církwi učím. Není tehdy wšecko napsáno čo Kristus učil 1), ani čo apoštolowé učili, jak ose důwodem Písma dá znati, poněwadž Tomáš, Bartolomej, Matej a jiní apoštolowé žádného listú po sobě nezanechali. Tak též od počátku swěta až do Mojžíše wíc jako 2500 rokůw nebylo žádného písma, jen toliko čo potomci od swých predkůw prijali, to z ústního podání za prawidlo wíry napsali, a z ústního podání (Tradicie) wědeli, čo majú wěriť a činiť. – Ireneus libr. 3. a 4. Píše, že Církwe založené od těch apoštolůw, kterí nič v písme nezanechali, w kwěte katolického náboženstwa proto stále zůstaly, poněwadž prý starších tradíciu, anebožto ústní náučení pilně zachowáwaly. Odkuď Tradície jest potrebná w církwi Kristowé, nebť bez ní jistoty nemůžeme míti o mnohých wěcech jako k.p. že knihy starého i nowého zákona, a to které jsú Písmo swaté čisté sloeo Boží w sobě obsahujíci, a který jest jejich wýklad. K čemuž slúží prawidlo: že čokolwěk od církwe Kristowy wždy a nepretrženě za článek wíry držano bylo a zretedlně w písme sw. se nenachází, to se má uznatí za Božskú Tradíciu, která od Krista, a od Ducha svatého skrze 1) Ján. 21, 25. – skut. apošt. 1, 3. Apoštolůw a jeho nasledowníkůw zachowáwaná, a z ruky do ruky nám podáwána jest. – Tak jedině z ústního nám podaní čili z tradície cirkewní wíme, že toliko čtyri ewanjelia jsú oprawdiwé, ostatní pak wšecky totiž: ewanjelium pode jménem Tomáše apoštola, které Manichei držá, ewanjelium pod jmenem Thadeusa, a jiné pod jmenem Barnabáše apoštola, potom pod jmenem Ondreje apoštola, a na posledy ewanjelium, které s falšowal Lucian, že jsú wšecky apogripha (podložené), to odjínuť nemáme než z Tradície 2). To též máme z Tradície a ne z Písma, čo na Florentinském sněmu za článek wíry predstaweno jest, že totižto duše po krestu swatém, které beze wší poškwrny zůstaly, anebo skrze pokání očistěné, hned do nebe se dostáwajú. W čem pochybiť církew nemůže, neb jest stlúpem prawdy, anížto nowého nič neustanowuje, než jen čo od swých predkůw skrze tradíciu prijala, a čo potom skrze hodnowěrný popis potomkům porúčí. – Takowé tradície i sw. Augustín twrdí slowami: „Co celá církew drží, a od snemůw ustanoweno není, ale ustawičně zachowáwáno býwá, ne jináč, než z apoštolského důstojemstwa poručeno býti wěríme;“ a toto jest druhé prawidlo Tradícii apoštolských. K tomu najhlawnější tri důwody wíry máme z Tradície a ne z písma: 1)Že celé písmo obojího zákona jest slowo Boží 2); že to Písmo w podstatních a k spasení potrebných wěcech je prawé, čisté, neporušeno, nezměneno 3); že toho Písma máme čistý a oprawdiwý smysel. Kteréžto tri důwody jestli uznáwáme, a prijatí musíme i Tradíciu, jináč darebna jest wíra naše. Mimo tohoto z Tradície máme: že wyznání čili wzneení wíry: „Wěrím w Boha atd.“ Je kanonické a apoštolské, aneb prawidlo wíry. 2)Že Duch svatý pochází i od syna, w písme zretedlností nemáme, než w Tradíci apoštolské. 3)W písme nestojí: že dítky čili nemluwnátka majú bytí krstěny. 4)Že skrze odtržencůw pokrstění, nemajú se znovu druhýkrát krstiti. 5)Že pri krstu majú se odrikáwáti táto slowa: „Já tě krstím we jmeno Otce+, i Syna+, i Ducha swatého+; jináč že krst platný není. 6)Že jistý počet welebných swátostí nemáme z Písma, než z Tradície. 7)Že preblahosl. Matka Boží zůstala papnou i po porodě; čo Helvidius newěrí. Tak též swatý čtyrícetdenný půst. Mimo těchto apoštolských tradícií, zachowáwajú se w církwi obyčeje a obrady od apoštolůw urídené, a až k nám skrze Tradíciu uwedené, jakowéž jsú: 1)Exorcismy aneb zaklínání zlého ducha, a jiné obrady pri krstu swatém. 2)Aby Chrisma čilí olej každoročně se poswácel. 3)Aby pri oběti mše swaté do kalicha aneb do wína něčo wody se prilelo. 4)Aby welebná swátosť oltární od lačných prijímána byla. 5)Aby sme se znamením sw. kríže žehnali na čele. 6)Aby sme se k wýchodu slunce obrácení modlili. 7)Aby se woda swětíwala. Že ale tyto a jiné obyčeje odjinud nepocházajú než z Tradície, mluwí Tertullian, a mnozí swatí otcowé, kterých můžeš wědětí. Mimo těchto apoštolských jsú Tradície jiné církewní, které od wrchnosti církewní uwedeny jsú, a chwálitebně w církwi zachowáwany býwajú. Sem prináležá:swátky wánočné, welkonočné, swatodušné, na nebe wstúpení, a jiné od církwi ustanowené, které jedenkaždý katolík nábožně má zachowáwati a swětití. Mat. 15, 3. A Marka 7, 3. Kristus jiné Tradície netupí jedině židowské, a to ne wšecky, než toliko lidské a Božímu slowu odporné, které nič pobožného a mrawného w sobě neobsahowaly. Tradíciu ale židowskú o písme starého zákona sám potwrzuje, a za prawú uznáwa. Apoštolské Tradície Krisus nemohel tupiti, poněwadž apoštolowé jeho Učení rozhlášowali, když ještě Písma nowého zákona nebylo; jako ani apoštolowé Kristowo učení, které hlásali, nemohli tupiti, než radněji v nem potwrzowali wěricích 3). Podchytáwajú, aneb radněji nadházujú některí: aby se k Písmu nič nepridáwalo, o čem wšak w Písme nikde nestojí, aby mimo písma nič se nedržalo za slowo Boží. Nič neprispíwá protiwníkům Tradície, text w zjewení sw. Jána 22, 18-19, kde píše, aby se k jeho proroctwí nič nepridáwalo, ani z neho neodnímalo, a tak kniha ta aby se nějako nenakazila, čo katolíci nečíňá, ale radněji tí, kterí tu knihu za apogrifú (podloženú) aneb podezrení držá. – Jiné důwody a wýpowědě písma, jakžto Mat. 15, 6. a 1. Petr. 1, 18. poněwádž se rozumejú ne o tradicech Božských a apoštolských, než o židowských, aneb pohanských k predsewzetí protiwníkům nič nedopomáhajú. Slowo Boží tehdy buďto w písmě aneb w Biblí obsažené, buďto slowem žiwých skrze Apoštolůw a jejich nápadníkůw hlásané a w církwi zachowáwané, jakú cenu, moc, wlwbnosť a důstojnosť w sobě má, už jsi wyrozuměl z predeslaných důwodůw: je totiž slowo i tělem učiněno jest, a prebýwalo mezi námi 4); – slowo toliko reknul, a učiněno, jest wšecko, a toliko prikázal a stworeno jest 5); – slowem Božím žijeme, hybáme se, a trwáme, a wšecky wěci, jako i žiwot časný i wěčný dostáwame. Hleď se tehdy ním zaobíratí, pilně ho poslúchati, bedliwě čítati, a stále zachowáwati; nebo sám Ježiš Kristus chwálí a zwelebuje s radostí srdečnou Otce swého za zjewení swatého Ewanjelium: jako i anjelé w nebi welikú radosť majú, když se Ewanjelium wšemi lidu zwěstuje 6). Mnohem wíce my máme Boha chwáliti, že to nesmírné dobrodění ne anjelům, než nám hríšným lidem k dobrému se stalo. Kdo tehdy to slowo Boží dychtíwě a uprímně poslúchati, čítati, rozjímati, a w srdci swém skládati bude, ten preswedčén býti musí, že slowa které Bůh mluwil k nám „Duch a žiwot jsú 7).“ O čemž mluwí Athanasius a Caesareus arelatenský: že písmo jest pokrm duše, bez kterého jako bez chleba wezdejšího, duchowně žiwí býti nemůžeme, že takowé každodenně čítati a rozjímati máme. – Isiodor Pleusiota slowo Boží uznáwá za viaticum t.j. potrawu aneb potrebu na cestě k spasení občerstwující. – Sw. Augustín ale mluwí: že každá nemoc duše, má w písmách swé wlastné lekárstwí; a tenže jmenuje Písmo Zápisem wlastní rukou Boží napsaným, w nemž Bůh swú otcowskú wůli o spasení našem zapečadil. – Sw. Rehor jmenuje Písmo listem Božím k nám psaným dokladaje: Buď Tehdy pilný listu toho, a každého dne stworitele twého slowa rozumej. – Sw. Ján Zlatoustý slowo Boží hned otewrením nebes, hned welikou proti hríchům ochranou, hned pokrmem, okrasou, a bezpečností duše nazýwa. Tento je smysel swatých otcůw o písme swatém. Áno Augustín o čítaní Biblie mluwí: že Biblie swatá tak se čítati musí, jakoby od začátku až do konce krwi Kristowou sepsána byla. – Čítaní sw. Písma Božským práwem dopuštěné áno i prikázané, žadným lidským práwem žádnému zakázati se nemůže, z príčin posawad wyložených, neb jiné sněm Tridentinský sess. 4-a nezapowídá, jedině wakladání Písma proti smyslu církwe a swatých otcůw. Kdoby ale něčo nerozuměl, má duchovní wrchnosť, ať sej i doptá podle toho: Ptejte se na Písma 8). – Aby sme tehdy to, čo nás slowo Twé swaté wyučuje, obdržetí mohli, daj nám o Bože ! tu lásku, aby sme slowo Twé Božské, ten drahý wečitý poklad s welikou wrúcností a wírou čítati, čítané ostrihati, ostrihanému pewně wěriti, a w něm až do konce žiwota zůstati mohli. Michal Rešetka, Farár Horno-Sučanský. 1) Ján. 21, 25. skut. apošt. 1, 3. 2)Porownaj Decretum Gratiani in corpore Juris Canonici Part. 1. Dist. 15. §-pho 35-41. 3) Skutk. apošt. 16, 5. 4)Ján. 1, 14. 5)Žalm. 148, 5. 6)Luk. 2, 10. 7)Ján. 6, 63. |